Vrozené chování je výsledkem dědičnosti genů, je potencionálně vytvořeno již při narození jedince. V průběhu času ale působí na organismus jednotlivé motivační činnosti a to pokaždé různou silou. Vystavíme-li například normálně živené zvíře hladu, bude jeho motivace k hledání potravy stoupat pomalu a zpočátku bude projevovat jen neklid a agresivita přijde až později. Spustíme-li motivaci hladem u zvířete, který hlad zažívá jako častou složku svého vývoje, přijde agresivita daleko dříve, čili jinými slovy, daleko dříve se zvíře naučí si potravu nějakým způsobem „obstarat“. Zevšeobecníme-li tato jejich pozorování, dá se říci, že dědičnost chování tu sice je, ale jednotlivými motivačními prvky neboli výchovou, se dá chování velice významně formovat. Ovšem bez poznání zděděného chování, čili povahových genů, nelze zodpovědně připravit motivační prvky pro jeho výchovu.
Okruhy vrozeného chování, které je třeba sledovat
- Orientační chování: používané smysly jsou čich a zrak. Čichem se pes orientuje při seznamování, při sexuálních chování, při lovení kořisti. Rozvinutý příslušný smysl je třeba využívat při výchově. Např. chrti mívají velice dobrý zrak, ostatní plemena spíše čich a ještě k tomu každý jedinec plemene je v této oblasti na různém stupni. Je tedy nutné připravit motivační prvky psovi přímo „na tělo“, čili laicky řečeno nelze si pořídit chrta a chtít po něm především pachové práce.
- Obranné chování: aktivní obrannou reakcí se dají nazvat všechny formy úniku – od ucuknutí až po klasický útěk. Nemá-li pes při aktivní obranné reakci možnost útěku, může vyústit tento stav k obrannému útoku. Pasivní obranou nazýváme uhnutí očima, ztuhnutím psa, úplným „ztvrdnutím“. Pes se chová, jako že tam vůbec není. Při stanovování směru a metod výchovy je dobré vědět, které obranné chování má pes enormně rozvinuté, abychom mohli jako majitelé kvalifikovaně reagovat. Bohužel, tady se často setkáváme s neznalostí ne majitelů, nýbrž chovatelů, kteří by měli o těchto projevech nového majitele informovat.
- Lovecké chování: lovecký pud je ten, který můžeme nejlépe při výchově použít k obrazu svému. Zkušenosti s „lovem“ bude mít velmi slabé například štěně vychovávané bez matky a sourozenců. Rovněž genetický předpoklad u jednotlivých plemen, a v nich i u jednotlivců je velmi rozdílný. Všeobecně se tvrdí, že u velkých plemen je neochota k přinášení kořisti větší než u malých plemen. Aportování se lépe učí malá plemena. Naše zkušenosti ukazují spíše na to, že tady hrají svoji úlohu dva faktory. Velká plemena mají spíše rozvinutý lov velké kořisti, což je smečková záležitost, kdežto malá plemena „loví“ spíš samostatně. Zase zkusím laické vysvětlení – aporty velkých plemen učím spíš pomocí závisti ve smečce, kdežto malá plemena začínají v klidném, tichém prostředí. Druhý faktor je ten, že velká plemena si spíše pořizují lidé, kteří charakterem nejsou tolik agilní, a tudíž v době socializační fáze nemotivují u štěněte dostatečně lovecké chování.
- Potravní chování: chování uvnitř smečky – kam patří v našem případě i člověk – ovlivňuje velmi množství, kvalita a rozdělování potravy. Rozhoduje se zde o hodnostním pořadí, o dominanci. Je to důležitý sociální jev, který nesmíme během výchovy zanedbat. Štěně se učí pomocí potravy, kam se má zařadit, kdy a ke komu si může co dovolit. Jen na nás záleží, zda u tohoto důležitého momentu zůstaneme na vrcholu smečky.
- Teritoriální chování: patří mezi sociální chování a jeho význam nemůžeme zcela zanedbat, neboť někteří jedinci mají teritoriální pud velmi silný a v případě, že jej nebudeme používat jako hlídacího psa, ale jsme společenskou rodinou s mnoha návštěvami, mohla by velká teritoriální vloha mít za následek mnoho nepříjemných chvil. V tomto případě je nutné se při výchově zaměřit na potlačení tohoto zvýšeného chování.
- Emoční chování: emoce jsou primitivní procesy organismu, kterými pes hodnotí vlivy vnějšího prostředí. Využívání emocí patří k velmi oblíbeným způsobům výchovy. Využíváme líbivých i nelíbivých emocí, ale líbivé by měli vždy převažovat a hlavně by měli zakončovat náš výchovný blok – jinak řečeno musíme vždy skončit s kladným podnětem, neboť co bylo zakončeno líbivou emocí, chce pes rád opakovat. Naopak velmi nelíbivou emocí je strach a úzkost. Strach má více méně ochrannou funkci - při dobré míře strachu se omezuje na neznámé podněty, při větším strachu nastupuje plachost, s kterou je třeba při výchově počítat a pomalu ji odstraňovat. Úzkost je téměř stabilní pohotovost k obrannému chování, což může způsobovat značné potíže, někdy až znemožňující výkon psa.
- Hierarchie ve smečce: z hlediska psů je hierarchie ve smečce důležitým faktorem pro přežití. Z našeho hlediska je důležitá především pro náš klidný smečkový život. Jde o zachování vrcholné postavení a to by neměl člověk nikdy ztratit. Již při výběru štěněte můžeme ovlivnit naši budoucí smečkovou spolupráci. Pokud jsme trochu slabší, bude asi špatné si pořídit dominantního samce či fenu, ale měli bychom sáhnout při výběru po jedinci, který má snahu po sociálním sblížení s člověkem.