Pěstování rostlin pod umělým osvětlením

 

 

 

 Popis: Jsou to opadavé stromy s nápadně tlustými kmeny a s dlanitě  složenými listy, rostoucí v oblastech s obdobím sucha. Baobaby se vyskytují na  Madagaskaru, v Africe a v severozápadní Austrálii.

 Lze rozlišit osm druhů baobabů – ten nejrozšířenější se vyskytuje v subsaharské  Africe, jeden z druhů lze nalézt v severozápadní Austrálii a domovem zbývajících  šesti je Madagaskar. Ve všech těchto zeměpisných oblastech panují podmínky  střídání suchých a vlhkých období, a tak musí být baobab schopen přežít jak v  sypkých písčitých, tak v trvale zavodněných půdách. Jedním z projevů této  adaptace jsou dlouhé kořeny, které se mohou táhnout do vzdálenosti až 90 metrů  od vlastního stromu. Nápadným znakem baobabu je jeho tlustý kmen. Těsně pod  povrchem obsahuje fotosyntetickou vrstvu, která mu umožňuje do určité míry  využívat energii slunce i v době sucha, kdy nemá listy (což v závislosti na  podmínkách může být až devět měsíců v roce). Pod touto vrstvou jsou uložena  tuhá vlákna, která dokáží vlastní dřevo ochránit před ohněm. Dřevo má pórovitou  strukturu a slouží tak jako zásobárna vody. V závislosti na ročním období mění  kmen svou tloušťku – během sucha strom spotřebovává zásoby vody a kmen se                                                              smršťuje až o několik desítek centimetrů.

 

Pěstování: Semínka Baobabu klíčí poměrně rychle, obvykle během jednoho až dvou týdnů. Baobab potřebuje ke klíčení teplé ovzduší, nejlépe klíčí kolem 25 stupňů. Před tím než semínka vysejeme, je dobré je tzv. opilníkovat, tedy pomocí pilníku jim narušit jejich slupku a odstranit tak zbytky zaschlé vrstvy, která by mohla způsobovat plíseň. Semínka je důležité celá zahrabat do substrátu, aby mohla zdárně vyklíčit. Semenáčky rostou po klíčení dost rychle, obvykle 20- 30 cm během velmi krátké doby. 

Rostliny se dají velmi dobře tvarovat. Po dosažení výšky, která Vám vyhovuje, zaštípněte vrchol rostliny a dále pravidelně tvarujte podle svých představ

 

Zajímavosti: V suchých oblastech lze baobab s úspěchem využít jako rezervoár vody, postačí v něm vydlabat patřičnou  dutinu, ve kterém se voda hromadí nejen ze srážek, ale i z vlastních  zásob stromu; čerstvě vydlabané dřevo slouží jako krmivo pro  dobytek,

 dřevo baobabu je lehké, pórovité, a tak se v něm díry hloubí snadno.

 V Zimbabwe se nachází starý dutý baobab, do kterého se vejde až 40  lidí,

 Baobaby jsou využívané také jako obchody, skladiště, autobusové  zastávky či příbytky kouzelníků a šamanů.

 Vláknité útvary pod kůrou slouží k výrobě lan a provazů (pevnost  vláken vyráběných z baobabu dala vzniknout bengálskému úsloví:  "Tak nehybný jako slon svázaný baobabím provazem.")

 Baobab je velmi těžké zabít – lze ho spálit, lze mu sloupat kůru, ale on prostě jen vytvoří novou a pokračuje v růstu. Když umírá, tak zevnitř zetlí a zhroutí se - zbude po něm jen hromada organické hmoty, takže si někteří lidé myslí, že baobaby neumírají, ale prostě mizí.