Pěstování rostlin pod umělým osvětlením

 

 

Historie: Název je odvozen z keltského slova "borrah" – tj. odvaha. Brutnák tedy dříve symbolizoval odvahu. Jako léčivá rostlina nabyl brutnák určitého významu teprve ve vrcholném středověku. Do té doby byl pěstován jako zelenina. Ještě  nedávno se pilo víno s naloženými listy brutnáku jako posilující prostředek na srdce,  jenž také činil člověka veselým. 

 Osvědčený byl u bojovníků. Přidával se do vína, čaje a kadidla, aby účastník obřadu  posoudil svou vlastní zmužilost. Na Lughnasa se lidé posilovali nápoji z brutnáku.  Pohané jím světili oštěpy i jiné zbraně. Hlavně ty, které se používaly při rituálních  soubojích. Pomocí brutnáku v kadidle se invokovali bohové válečníci, jejich  vlastnosti. Brutnákový čaj byl pit pro fyzické i psychické povzbuzení, také při  obtížných situacích. Pomáhal vyvolat psychické uvědomění při vizích a hledání cest,  hlavně při přípravě na náročné šamanské praktiky. Rovněž jej využívali při iniciacích pro dodání odvahy, pozvednutí intenzity duševních prožitků. Čaj naplnil srdce lidí radostí, k tomuto účelu byl využíván při oslavách. 

 

Pěstování: Brutnák se dá pěstovat na zahrádce, v truhlíku nebo i v květináči. Semena se do volné půdy mělce vysévají začátkem dubna. Vzcházejí již za týden. V místnosti nebo v pařeništích jej lze zasít již mnohem dříve.

Na polohu i zeminu je brutnák nenáročný a obvykle nevyžaduje žádnou speciální péči. S oblibou jej však napadají mšice.

 

Využití: Brutnák působí močopudně, mírně projímavě, má protizánětlivé účinky, má vliv na zlepšení dýchání. Čerstvě vylisovaná šťáva z brutnáku se užívá při jarních kůrách, kdy má pomáhat ke zrychlení výměny látkové a při neurastenii. Má také hojivé účinky. 

Brutnákem se koření okurkový, rajčatový i bramborový salát. Lze ho přidat i do ragú ze zeleniny a masa, do studených omáček (majonéz), tvarohových pomazánek, k rybám a grilovanému masu.