Durman obecný - Datura stramonium
Popis: Durman je 0,5 až 1 metr vysoká jednoletá bylina. Stonek je větvený s laločnatými zubatými listy a velkými květy s bílou nálevkovitou korunou. Plod je ostnitá tobolka. Durman je tzv. přenosná rostlina. Přes léto – od konce května se pěstuje buď v okrasné nádobě venku na terase, nebo je možné jej v drátěném koši zapustit ven do záhonu. 
Pěstování: Rostlinu můžeme až do prvních mrazíků pěstovat i venku. Semínka zasadíme do výživné půdy, a zatlačíme do zeminy jen velice jemně. Rostlina potřebuje slunné stanoviště. Rostlině se dobře daří na teplém a polostinném místě - nejlépe v zimní zahradě.
Protože se jedná o poměrně objemnou rostlinu, je většinou třeba výhony zakrátit. Musíme postupovat velice opatrně – koruna má dvě části – vnitřní růstovou a vnější kvetoucí. Nikdy neseřezáváme růstovou zónu, durman by nasadil na květ až za delší dobu. V létě vyžaduje hojnou zálivku a hnojení alespoň jednou týdně plným hnojivem. Nesmí ale stát ve vodě. Od poloviny října rostliny přemístíme nejlépe do nemrznoucího sklepa s teplotou od 5 do 12°C. Místo nemusí být světlé. Zmírníme zálivku na minimum, jen aby kořenový bal zcela nevyschl.
Kvetoucí výhony poznáme podle tvaru listů, jsou nesouměrné a odlišně zbarvené. Na jaře už zakrátíme jen slabé, vytáhlé výhony, mírně zvýšíme zálivku, durman přesadíme do čerstvé zeminy bohaté na živiny a po posledních mrazících jej vyneseme ven do zahrady.
Využití: Sbíranou částí je list (Folia stramonii) a semeno (Semen stramonii). List se sbírá v době květu, suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Semena se získávají krátce před dozráním seříznutím tobolek, po dozrání se vymlátí. Občas se sbírá i kořen (Radix stramonii) nebo květ (Flores stramonii).
Droga omezuje sekreci bronchiálních žláz a mohutně rozšiřuje bronchy, užívá se jí proto zejména jako antiastmatikum (např. v tzv. astmatických cigaretách), proti křečím při kašli, napomáhá vykašlávání, doporučována bývá i při Parkinsonově nemoci nebo jako afrodiziakum. V homeopatii se užívá proti astmatu, černému kašli, neuralgii, nervozitě a křečím.
Intoxikace: Durman působí jako silný halucinogen. Listy durmanu žvýkali například autralští domorodci. 
Intoxikaci durmanem vyvolává požití jakýchkoliv částí rostliny, prudce jedovatý je např, kořen; ke zmírnění rizika výrazně škodlivé otravy byly předněji vdechovány výpary zahřívaného durmanu nad ohněm. Delirogenní vlastnosti pak byly známy již ve Starém i Novém světě jako démonická droga. Alkaloidy obsažené v durmanu po užití podněcují dynamogenii, tj. zvýšenou pohyblivost, ale rovněž i úzkost, agitovanost až pocity hrůzy, dochází ke zteplání, zarudnutí pleti, vysychání úst a sliznic, vzestupu tělesné teploty - příčinou je útlum činnosti potních a slinných žláz. Zornice jsou rozšířené a schopnost zaostřování přechodně narušena. Běžné jsou závratě, zrychlená tepová frekvence, bušení srdce, vrávoravá chůze a celkový subjektivní dojem těžké opilosti. Chování je automatizované, jakoby náměsíčné, dostavuje se vzrušenost až agresivita, zmatenost, dezorientace, úroveň kognitivních poruch a schopnosti komunikace jsou poté kolísavé. Objevuje se nesrozumitelná řeč, neschopnost soustředit se a rozumně uvažovat, rovněž mnohočetné zrakové, sluchové, čichové a chuťové halucinace, iluze, vjemy létání, prudkého otáčení a padání, ježdění. Na rozdíl od psychedelik (LSD, Meskalin), 
která zjevují pozměněnou realitu, halucinace při durmanovém deliriu vytváří zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů; obvykle jsou halucinace navozené durmanem, ale i ostatními rostlinami s anticholinergními látkami, obsahově nepříjemné, bizarní až děsivé - někteří porovnávají tyto delirantní vidiny s fantastickými obrazy Hieronyma Bosche. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Na průběh otravy se rozvíjí částečná amnézie, dotyčný si poté na delirium zpravidla pamatuje jako na velmi živý, těžký sen. I když prognóza otrav durmanem bývá poměrně příznivá, nesmíte zapomínat, že je to rostlina smrtelně jedovatá!
která zjevují pozměněnou realitu, halucinace při durmanovém deliriu vytváří zcela neexistující vjemy (pravé halucinace), častý je například kontakt s neexistujícími nebo fyzicky vzdálenými lidmi, vidění zvířat, odporného hmyzu, strašidel, příšer, oživlých předmětů, záblesky světla, časté je sbírání halucinatorních předmětů; obvykle jsou halucinace navozené durmanem, ale i ostatními rostlinami s anticholinergními látkami, obsahově nepříjemné, bizarní až děsivé - někteří porovnávají tyto delirantní vidiny s fantastickými obrazy Hieronyma Bosche. Po vyvrcholení intoxikace nastává náhlý útlum, mnohdy až komatózní spánek, podrážděnost a vysílení, dilatace zornic setrvává i poměrně dlouhou dobu po požití. Na průběh otravy se rozvíjí částečná amnézie, dotyčný si poté na delirium zpravidla pamatuje jako na velmi živý, těžký sen. I když prognóza otrav durmanem bývá poměrně příznivá, nesmíte zapomínat, že je to rostlina smrtelně jedovatá!